Pravidelně od roku 1992 se o první sobotě v srpnu koná na pravém břehu řeky Otavy u Kestřan soutěž v rýžování zlata. Letos uplynulo čtvrt století od prvního ročníku.
Řeka Otava dá se říci je „Mekkou“ zlatokopů, lokality jako Annín, Žíchovice, Horažďovice jsou pojmy velice známé, ale na žádné z nich se nerýžuje pravidelně po dobu 25 let jako v Kestřanech.
Soutěž se zrodila díky poměrně bohatému místu s výskytem zlata v říčním náplavu, na pravém břehu Otavy cca 250 metrů pod silničním mostem spojující Kestřany a Staré Kestřany. První s myšlenkou soutěže přišli pracovníci Prácheňského muzea pan Fröhlich a pan Michálek, k nim se přidali zlatokopové z Českého klub zlatokopů: pan Bláha, pan Šarbach, pan Linhart, manželé Chloubovi a další. A protože jsem se kromě úplně prvního – nultého ročníku, pravidelně, snad s výjimkou asi 3 či 4 ročníků vždy zúčastnil, dovolím si napsat trochu obšírněji o této soutěži.
Pravidla soutěže jsou jednoduchá: tedy v časovém limitu 15 minut vyrýžovat ve vymezeném úseku z říčního náplavu co nejvyšší počet zlatinek, ty ve stanoveném limitu nalepit na kartičku a po uplynutí 15 minut odnést k porotě, či lépe řečeno k tomu kdo má mikroskop a nalepené zlatinky je schopen na tomto přístroji spočítat. Pánev se používá dle pravidel Světové zlatokopecké asociace o max průměru 50 cm a hloubce max 15 cm, k nabírání zlatonosného materiálu se používá polní lopatka čs. armády. Soutěží se v kategorii Děti, Amatéři – v podstatě „kolemjdoucí“ a Profesionálové. Startovat lze i několikrát, z každé kategorie postupuje do finále vždy 10 závodníků s největším počtem zlatinek. A ve finále jak se říká, ukaž co umíš.
V prvních létech soutěže se účastníci pravidelně scházeli v pátečním podvečeru pod zdejším silničním mostem a za občerstvením se chodilo do restaurace „Kestřanka“. Snad nikde jinde se nevyrýžovalo a nevytěžilo tolik zlata, jako v pátečních večerech v tomto pohostinském zařízení.
Přespáváni pod stanem či pod širákem v úkrytu silničního mostu za šumu přejíždějících aut mělo své nenapodobitelné kouzlo. V dalších letech zázemí dostávalo kulturnější prostředí. Byl vybudován betonový „parket“, rozšířila se možnost občerstvení přímo na louce a stanování se přemístilo od mostu na vždy pěkně vysečenou louku, byla přivedena pitná voda, přistavení záchodů TOI-TOI.
Pár let se kolem soutěže točili kolotočáři a jiné pouťové atrakce, až vše vykrystalizovalo do poměrně podařeného kulturního vyžití v podobě výuky country tanců, vystoupení různých hudebních skupin a umělců např. Pavel Bobek, Michal Tučný, Greenhorns, Pavlína Jíšová, apod.
Sobota přes den je věnována soutěži, zájemci mohli shlédnout ukázkové rýžování na rýžovnickém splavu s odborným výkladem zaměstnance Prácheňského muzea, kdo má svoji výbavičku v podobě rýžovací pánve či žlabu, může zkoušet zlatokopecké štěstí v řece. Kdo je opravdu kolemjdoucí, tomu zlatokopeckou výbavu zapůjčí instruktoři rýžování z Českého klubu zlatokopů. A kdo nechce zkoušet zlatokopecké štěstí, má možnost ve stínu pivních stanů sledovat sobotní odpolední kulturní vyžití.
V prvním ročníku vyhrál soutěžící s počtem 19 zlatinek, byly ovšem období, kdy se zlatinky počítaly na stovky kusů. A to už se blížíme ke stinné stránce tohoto klání, kdy se stalo, že vítěz soutěže měl něco kolem 400 ks zlatinek a jako první cena byl zájezd kamsi do ciziny pro dvě osoby. O poctivosti onoho dotyčného můžeme spekulovat, pravdou je, že od té doby na žádné další Kestřany nepřijel…
Už to vypadalo, že soutěž skončí, protože od pořádání odstoupilo Prácheňské muzeum, ale naštěstí v Českém klubu zlatokopů a ve vedení obce Kestřany byly srdcaři pro tuto akci zapálení, takže i přes menší krizi se podařilo soutěž udržet i do dalších let. Obec Kestřany zajišťuje kulturní vyžití, stánky a sociální zázemí, Český klub zlatokopů samotnou soutěž včetně „Školy rýžování zlata“. A protože zlatokopům nevadí počasí, rýžovníci zažili jaké je to rýžovat za
1. povodňového stupně a silného deště, ve skoro zimním oblečení, tak i za tropických teplot.
A co lze v soutěži vyhrát?
V kategorii „Profesionál“ je již několik let tradice, že nejlepší „profík“ vyhrává 5 gramovou medaili z ryzího zlata, kterou nechává zhotovit a do soutěže daruje Vláďa Reichel - také jeden z těch co stáli u zrodu tradice této soutěže, další medailová místa zajišťujem dodržením pitného režimu v podobě Protivínského piva.
V kategorii „Amatéři“ a „Děti“ jsou ceny zaměřeny na podporu zájmu o rýžování zlata a minerály – publikace o zlatě, rýžovací pánve, broušené kameny a podobné drobnosti.
Kolik zlata se za 25 let trvání soutěže vyrýžovalo na Otavě u Kestřan a kolik zlatokopů, zlatokopek a zlatokopčat si vyzkoušelo, jaké to je zažít zlatou horečku nezjistíme, ale o tom to není. Je to o setkání lidí se stejným zájmem, o rýžování zlata a o připomínce tisícileté tradice rýžování zlata našimi předky. Nezbývá než popřát do dalších let zdejšího zlatokopeckého klání hodně zájemců o tento netradiční způsob trávení volného času, srdcaře, kteří organizaci soutěže věnují volný čas, a hlavně dostatek toho nejdůležitějšího – zlata v otavském písku. Bez toho by to nešlo….
Zdař Bůh.